Nekonečná pupečníková šňůra

10.2. 2019Robet299x0

Opravdu jsou lidé, především mladí muži, které i v jinošském věku a často i ve zdánlivé dospělosti doprovází jejich maminky a plní úlohu mluvčího, advokáta a dokonce někdy i ochranitele. Pojem dospělost schválně obohacuji o přívlastek zdánlivá, neboť se v tomto případě jedná jen a pouze o dospělost biologickou. Dopodrobna je taková situace popsána v příspěvku „Matky, co vnášejí do života zmatky“, proto nebudu zabředávat hlouběji do detailů, ale spíše bych se rád věnoval příčině a možným neblahým následkům tohoto bizarního jevu. Příčinou totiž, dle profesora Grofa, je absence přechodových rituálů naší industriální společnosti. O této problematice blíže hovoří v rozhovoru pro Rádio Wave v pořadu Diagnóza F vysílaném 11. května loňského roku.  Zdálo by se, že se jedná o úsměvný projev neutuchající mateřské lásky, která právě absencí onoho přechodového rituálu nedosáhla potřebné transformace, kdyby dalším následkem nebylo, jak dále profesor Grof v rozhovoru uvádí, riziko rozvoje psychospirituální krize. Modernímu člověku se barvité líčení přechodových rituálů, tak zvaných primitivních národů, může na první pohled jevit jako kruté barbarství. Považte sami. Joseph Campbell v knize Tisíc tváří hrdiny popisuje příhodný přechodový rituál takto:  Jedním ze základních prvků obřadu iniciace (při němž je pubertální chlapec oddělen od matky a uveden do společnosti a tajných tradic mužů) u australských domorodců je rituál obřízky. „Když mají být chlapci z kmene Murnginů obřezáni, řeknou jim jejich otcové a staří muži: ,Velký otec Had ucítil tvou předkožku  a chce ji´. Chlapci tomu doslova uvěří a nesmírně se vyděsí. Hledají úkryt u matky, babičky nebo jiné oblíbené ženské příbuzné, neboť vědí, že muži se spolčili, aby je odvedli do mužského prostoru, kde už řve velký had. Ženy nad chlapci obřadně bědují; má to zabránit velkému hadu, aby je pozřel.“ Mám za to, že nemusím více rozvíjet hypotetickou souvislost s událostí v životě mladých mužů z doby nedávno minulé, týkající se příchodu povolávacího rozkazu k nástupu na vojenskou základní službu, jakkoliv je „povinná vojna“ stále kontroverzní téma. Campbell ve své knize dále píše: Nyní se podívejme na paralelu této situace. „Jeden z mých pacientů,“ píše dr. C. G. Jung, „snil o tom, že z jeskyně vyrazil had a uštknul ho do přirození. Tento sen se objevil v okamžiku, kdy pacient nabyl přesvědčení o prospěšnosti analýzy a začínal se vymaňovat z pout mateřského komplexu.“

Základní funkcí mytologie a rituálů bylo vždy dodávat symboly, jež pozvedají lidského ducha a působí v protikladu k jiným stálým lidským představám, jež ho naopak srážejí. Ve skutečnosti je pravděpodobné, že vysoký výskyt neuróz v dnešní společnosti je důsledkem úpadku takové účinné duchovní pomoci. Zůstáváme fixováni na nezvládnuté a nerozptýlené

představy z dětství, a tudíž nemůžeme postoupit do nevyhnutelných fází dospělosti. Ve Spojených státech dokonce vládne duch zvráceného důrazu: není cílem zestárnout, ale zůstat mladý; nikoli dozrát a osamostatnit se od matky, ale lpět na ní. A tak zatímco muži dlí ve svatyních svého chlapeckého věku, i když už jsou dávno právníky, obchodníky nebo organizátory, jak si to přáli rodiče, jejich manželky dokonce i poté, kdy prožily čtrnáct let manželství a porodily a vychovaly dvě pěkné děti, stále hledají lásku – kterou jim mohou poskytnout pouze silénové, satyrové a jiné chlípné noční přeludy z Panovy čeládky, jako tomu bylo ve druhém z citovaných snů (viz kniha ), nebo pod maskou nejnovějších hrdinů stříbrného plátna, jak se to děje v našich prostých lidových chrámech sexuální bohyně. Všude tam, kde u pacienta narazíme na věčnou symboliku iniciace, jež spontánně vytryskne v okamžiku uvolnění –stejně jako ve snu o hadím uštknutí – by měl přispěchat psychoanalytik a znovu prosazovat vyzkoušenou moudrost starců, perspektivní učení maskovaných rituálních tanečníků a šamanů provádějících obřízku. V iniciačních představách je něco pro lidskou duši natolik zásadního, že nejsou-li dodány zvenčí prostřednictvím mýtů a rituálů, budou se ohlašovat znovu, zevnitř, prostřednictvím snů — aby naše síla nemusela zůstat uzamčena v obyčejné, zastaralé hračkárně na dně moře. –konec citace.

Je zřejmé, že v těchto otázkách jsme již Ameriku dohnali, očividně se však jedná o cestu do slepé uličky.

 

Pב[ró bet]

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.