Magie slova a síla řeči

  Lama Anagarika Govinda ve své knize Základy tibetské mystiky píše: „Zrození řeči bylo zdrojem lidskosti. Každé slovo se stalo zvukovým ekvivalentem zkušenosti, zážitku, vnitřního či vnějšího podnětu. V tomto procesu bylo obsaženo úžasné tvořivé úsilí, které se muselo vyvíjet po dlouhé časové období. Lidem se tak podařilo pozvednout nad zvířata. Jestliže považujeme umění za přetváření skutečnosti prostřednictvím lidské zkušenosti, potom můžeme vytvoření řeči považovat za nejvyšší umělecký výkon lidstva. Každé slovo bylo původně ohniskem energií, pomocí kterých probíhala přeměna skutečnosti na vibrace lidského hlasu – živého vyjádření lidské duše. Pomocí těchto zvukových výtvorů ovládl člověk svět. A kromě toho objevil nový rozměr, svět svého nitra, čím se mu otevřela vyhlídka na vyšší formu života, která se tak výrazně tyčí nad současným stavem lidstva.“

Slovem lze tedy tvořit, ale i bořit. Slovo nás provází od prvopočátku, konejšivý maminčin hlas se brzy stane pro miminko životní mantrou, která jej provází a posiluje.

Slovem lze vyznat lásku, ocenit a pochválit, ale zároveň i hluboce a smrtelně zranit. Slova léčí a to jak ta vyřčená tak i ta přijatá, vyslechnutá.  Slovo může být onen pověstný lamač srdcí a zároveň balzám pro duši. Jeho zásah není vidět, ale je citelný a to někdy na věky. Vibrace každého vyřčeného slova prostoupí celým vesmírem, a i když její intenzita postupně klesá, nikdy již absolutně neutichne.

Važme slova

Pב[ró bet]