Jak to vidím já – proč je šaman lepší lékař než přednosta kliniky

Nekousej do ruky, která tě živí, praví jedna lidová moudrost a vůbec nemá na mysli nezkušené štěňátko, které by tím snad mohlo vyjadřovat spíše touhu  poznat nově objevovaný svět, než nevoli či dokonce odpor ke svému chlebodárci (v jeho případě masodárci).

Léta letoucí se ve zdravotnictví razí trend  komplexního přístupu k pacientovi. Neboť jak praví definice WHO: „ Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo zdravotního postižení“. Já bych možná ještě přidal pohodu duchovní, a určitě by se těch pohod vedoucích ke zdraví našlo daleko více. Definice pochází z roku 1948, kdy byla založena Světová zdravotnická organizace a vyvstala potřeba některé dosud vágně užívané pojmy zaškatulkovat. Byl to rok bouřlivý, revoluční, nic nezůstalo na svém místě. Ale vraťme se k tématu. Lidské zdraví je skutečně komplexním problém a přístup k němu by tedy rozhodně měl být komplexní. Co by to tedy znamenalo? Diagnostika by musela obsáhnout kompletní lidské fysis – ono hmotné tělo, které se jednou v prach obrátí – to umíme, od letmého pohledu, pohmatu a poslechu se dokážeme propracovat až k rozboru receptorů na povrchu bílých krvinek, míjeje při tom všechny ty „tunely“, „hadice“, punkční jehly a podobné vyšetřovací prostředky. Dále by pak bylo nezbytné se dopodrobna zabývat i duševní stránkou (minimálně v rozsahu v jakém se zabýváme stránkou fyzickou). V této oblasti již poněkud pokulháváme, ale máme na to specializované odborníky, které můžeme v nejhorším případě požádat o pomoc. Bohužel, mezioborová komunikace se redukuje na heslovité zprávy, jakési seznamy diagnóz bez širšího kontextu, kolekce předdefinovaných a duplikovaných textů někdy si i protiřečících. Dále přichází oblast sociální pohody, a zřejmě není možné se spokojit se se závěrem, že Pepík nemá kde bydlet, proto je nemocný. Do duchovních témat bych se nejraději vůbec nepouštěl, je to obecně takový náš kostlivec ve skříni.

Ještě jste na příjmu? Výborně, konečně teď se totiž dostaneme k samotné podstatě tématu .

Takže přednosta kliniky nejlépe Fakultní Nemocnice,  někde, nejlépe v Praze či jiné světové metropoli, nebo šaman někde v zapadlé vesnici, na ostrově, v údolí, na břehu nebo v lese, v chýši, prostě kdesi na konci či okraji moderního světa?

Přednosta kliniky, tedy vysoce specializované kliniky, je ambiciózní jedinec, který se pro tento obor rozhodl proto, že se zabývá některým ze životně důležitých orgánů, jako je srdce, játra, plíce nebo dokonce mozek. Ostatními orgány, potažmo odbornostmi, většinou pohrdá, protože ten jeho orgán (a tedy odbornost) je nejdůležitější (kdyby byl důležitější jiný orgán, zabýval by se přece jim, ne ?) A čím více jimi pohrdá, tím méně jej zajímají, a o to méně o nich ví. A to nemluvě o jakýchsi neuchopitelných entitách, jako je lidské psyché, nebo dokonce člověka přesahující duchovno. Navíc, ve chvíli, kdy otevře onu vysněnou Pandořinu skříňku s nápisem Přednosta kliniky, zjistí, že den ode dne jeho poslání lékaře zapadá mezi řízení kliniky, sváry na pracovišti, výběr dodavatelů čehokoliv, koberečkování u ředitele nemocnice a další spoustu činností, které se až příliš rozcházejí s jeho prvotní představou slavného a úspěšného lékaře, který bude nebohé trpící rvát ze spárů neodvratitelné smrti.

Se šamanem je to jiné. Je vybrán starším šamanem, který jej prakticky ale i duchovně vede, vzdělává spíše příkladem než výkladem. Zná kletbu rodu (genetickou zátěž), ví, jak to chodí ve vesnici, mezigenerační vazby (sociální vztahy), zná tradice, žebříček hodnot, účastní se rituálů, sdílí radosti a strasti kmene, žije životem komunity a zažívá emoce na vlastní kůži. Tím si významně získává důvěru kmene. Šaman tedy plní roli lékaře, kouče, psychologa, manželského poradce, a v neposlední řadě duchovního. Jeden představitel primitivní kultury, zastane práci několika, převážně vysokoškolsky vzdělaných členů západní společnosti. Nemá technologické vymoženosti, ale má jakýsi šestý, možná sedmý, osmý smysl. Především však může upřímně prohlásit, že používá komplexní přístup.

Nemyslím si však, že bych tímto pohledem vysloveně kousal do ruky, která mne živí, i já používám ve své praxi antibiotika a další produkty farmakologického průmyslu, ale cítím, řečeno parafrází klasika, že cosi shnilého je v království českém a asi i slovenském, německém, velkobritském a dalších.

Je totiž pošetilé roztříštit džbán medicíny na tisíce střepů a domnívat se, že bude nadále možné z něj štědře nalévat nektar komplexnosti.

Nechť Tvá jiskra v oku nepohasne….

Pב[ró bet]